I takoví jsou pacienti

Jsem zdravotník a pracuji v tomto oboru mnoho let a práce mně baví, přestože bojujeme s mnoha nástrahami, tak pacienti jsou jen ta menší část problémů. Mnohem víc nás trápí stále narůstající a nekončící množství byrokracie, obstrukcí a dalších komplikací, které neslouží ani ke zkvalitnění úrovně zdravotní péče, ani ke zlepšení kvality postkytované péče z pohledu pacienta - klienta (tak se pacientovi má říkat - dle nové ODS Hegerovské koncepce), a nakonec ani z pohledu ošetřujícího personálu. Dnes se úroveň poskytované péče nehodnotí podle toho, co zdravotník udělá, ale podle toho, jestli je to správně a řádně popsáno, podepsáno a orazítkováno. Dnes není důležité, zda zdravotník péči poskytnul dle prání pacienta-klienta, mnohem důležitější je, zda předtím pacient podepsal horu papírů, kde souhlasí s tím, že s ním zdravotník něco provádí. Celý systém zdravotnictví se vlastně nějakou nesmyslnou přesmyčkou změnil místo péče o zdraví pacienta - klienta, v právnickou džungli!!!!!

Re: I takoví jsou pacienti

Pacienti jsou různí, někdo má strach, někdo ne, někdo krvácí a je jasné, že mu skutečně něco je, někdo má jen bolesti, které těžko přenese na někoho jiného.

Uznávám, že ta byrokracie je příšerná, obejít se nedá. Popsal jste to naprosto přesně. Nicméně ten pacient by se ani za tou horou papírů neměl ztrácet, a i když se systém snaží ze všech pacientů udělat stejné případy, narvat je do tabulek a formulářů, tak by se neměl ztrácet ten individuální přístup.

Opět paráda :)

Docela mě na začátku dostala ta doktorova věta: „To je v pořádku, jsem tu do tří.“

A strach z operace, byť artroskopie, sdílím s Vámi - taky jsem měla jít (asi 3 roky zpátky), ale nejdřív kvůli nachlazení a pak kvůli odchodu mého ortopeda do Německa byla odložena tak nějak na neurčito. (Zápěstí ale sviňa bolí pořád, ale na RTG ani na ultrazvuku není vidět nic, takže doktor, ke kterému jsem s tím přešla, to prostě neřeší a já si připadám taky jako simulant... )

Re: Opět paráda :)

Tak teď když už to mám za sebou, tak taky můžu říct, že to nebylo nijak hrozný a hlavně, že už po dvou dnech mam pocit, že to vážně pomohlo. Ale strach je potvora a ten má každý, pochybuju, že by se našel někdo, komu by řekli, že půjde na operaci a on s úsměvem řekl: "Tak jo." :)

Budoucí zdravotník?

Teda jestli slečna má být budoucí zdravotník, tak potěš koště. Její sice niterné výlevy jsou mnohem horší, než doktorovo zírání do monitoru.

A že je náročná na informace? Jestli se diví tolika věcem z nemocničního prostředí, tak informace asi dost selektuje.

PS: Teorie a praxe se většinou liší. Na to mi autorka jistě odpoví, že to ví. V tom případě nechápu, čemu se tak divila.

Re: Budoucí zdravotník?

Myslím, že člověk může být budoucí zdravotník a přesto nebýt zrovna nadšený, když se něco stane jemu, zvlášť, když je u toho reálné riziko, že kvůli tomu nedodělá školu ve druhém semestru.

A je trochu rozdíl, co se učíme ve škole, což po jednom semestru skutečně není kompletní přehled o tom, co člověka čeká při jakém výkonu, tak mi přijde celkem logické se zeptat (o to spíš, že mě zajímají i věci, které se jednou budu učit ve škole) a stejně tak logické mi přijde, že když s někým mluvím, tak se dívá na mě a ne na počítač, obzvlášť v případě, že sděluje ne uplně příjemné informace. Jak by bylo Vám, na mém místě, kdybyste po třech týdnech byl/a nevyspal/á, neustále Vás něco bolelo, nevěděl/a jste proč a měla strach, co to může být?

A to, že se teorie a praxe liší, jsem tušila, ale nečekala jsem, ža až tak moc.

????????????

příběh by byl akceptovatelný, kdyby ho psala dvanáctiletá holka. Ale pokud je ti víc než 15 let, ukazuje to spíš na to, že nejsi schopna samostatného života. Přiblbě pubertální komenty vlastní neschopnosti...

Re: ????????????

No už asi tak pět let docela dokazuju, že samoztatnýho života schopná jsem a to jak v ČR, tak třeba i v Iránu. A že je to přiblble pubertální? A proč ne, když na to mam zrovna náladu? :)