Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
OU
FH

Vy jste pane normální hovado. Dokáži si představit s jakou velkou parádou jste se v nemocnicích musel chovat a také s jakou oblibou Vás na oddělení přijímali...

Vy budete nejspíše strašně osamělý a dokonce żivota skutečně sám zůstanete, biť Vás bude obklopovat klidně nejedna desítka lidí... Chudáku...

0 1
možnosti
VS

Tak takovéto chování na internetové diskusi je zase pro mě znak chudáka...

1 0
možnosti
VS

Promiňte, ale to "lidské povídání" neberu. Prostě když je potřeba něco dělat a zrovna nemáte tu přestávku, tak to je neobhajitelné. Bude to stejně blbě vypadat u sestřičky, u prodavačky, u úřednice. A právě tohle lidské povídání je nejspíš právě to, z čeho lidé usuzují, že někdo něco nedělá. Ty ostatní věci jsou totiž jen logické a pochopitelné.

1 0
možnosti
OU
Foto

V nemocnici jsem pracovala krátce jako sanitářka a byla pravda že sanitářka byla povětšinou k ruce sestře, Nakrmit pacienta, přebalit, dát na nočník, napolohovat. Některé sanitářky i převazovaly rány. Jinak by to ty sestry v malém počtu zvláště v době dovolených nestíhaly. Stárnutí populace bude mít kritický dopad především na zdravotnictví. Spousta zdravotníků už je před důchodem, starých lidí přibývá. menší fabrika či obchod se může zavřít, lidé se nezblázní když nejsou pracovníci, ale zavřít nemocnici či zdravotní středisko a další být třeba 60 km to už zvláště pro starého člověka může znamenat jistou smrt.

1 0
možnosti
KL

Vzpomínám si, jak na jednom VIP pracovišti jsem pracovala v noci sama. 28 pacientů, půlka imobilních. Výměna plen a polohování po dvou hodinách. Do toho běžné medikace. Bez sanitáře. Moc prima to bylo.

2 0
možnosti
Foto

Na zaměstnání v nemocnici vzpomínám docela nerada. Připadala jsem si jako motorová myš bez jakýchkoli práv a co víc, bez jakéhokoli ocenění ze strany nadřízených...To že se vesměs pracuje v podstavu a opravdu, jak píšete je jedna sestra na 10 až 12 pacientů průměrně sama, je zaběhané pravidlo často i ve velkých fakultních nemocnicích. Máte dělat převazy, přijímat nové pacienty, propouštět staré, provádět medikaci 3x denně ( tzn.připravit a poté minimálně 3x denně podávat léčiva v jakékoli podobě, např. nejen tabletky, ale infuze, injekce, transfůze...), když pak máte několik ležících operantů, akutní příjem, zhoršení zdravotního stavu již ležícího pacienta, přípravu operanta na sál a poté péči ze sálu, a dva lležící lidi mají průjem, tak nevíte, kam dřív. Všichni chtějí všechno hned. Už to nechci nikdy zažít. Teď jsem na obvodě jako sestra pro doktora a doktorku, a paráda. Konečně zase s radostí a láskou můžu dělat svou práci, i když za míň peněz než v nemocnici. Za ty prachy ten stres a odpovědnost nestojí....Jen podotýkám, že nic z výše uvedeného neomlouvá někdy nevybíravé chování k pacientům ( zejména nerespektování obyčejné lidské důstojnosti). Sama jsem musela atakovat primáře v nemocnici v Plané, kde ležela moje máma po zlomeninách obou zápěstí...Chování personálu bylo neomluvitelné.

3 0
možnosti
Foto

Práci doktorů a sester si vážím už jenom proto, že musí celý život studovat. I osobně mám s pobytem v nemocnici dobré zkušenosti. Čeho si nevážím to je přístup některých zdravotníků k pacientům. Můj známy (důchodce) byl v silných bolestech přivezen dovezen sanitkou do nemocnice ve Vítkovicích a doktorka mu řekla: To si nemůžete vzít taxíka, když vám Babiš přidal 900 Kč.

2 0
možnosti
Foto

Tak tem konec je fakt hnus...

0 0
možnosti
BH

Tak některé zcela určitě. Jiné zas nestíhají...

0 0
možnosti
Foto

Děkuji všem za příspěvky do diskuze a většině z vás za milá apovzbuzující slova, myslím, že jestli si to tady přečetlo pár zdravotníků, budou mít jistě radost :)

2 0
možnosti
JR

Vzhledem k tomu, že polovina mých přítelkyň (dobře, byly tři) byly zdravotní sestry, tak asi nejsem objektivní, ale považuji je za úžasné osoby:-)

Nicméně když už jsem se ocitl v nemocnici, tak si rozhodně nemohu stěžovat. Ono záleží na tom, jak se do lesa volá. Snad i proto jsem s téměř všemi sestrami vycházel skvěle, troufám si totiž říci, že jsem se choval mile i já k nim.

Poslední zkušenost: můj otec se léčil v ÚVN - lékaři mu svým uměním způsobili anémii, důsledky níž pociťuje dodnes, z dalšího vyšetření si odnesl otravu krve a pár dalších "památek", včetně zcela zbytečných vyšetření, dokonce zbytečné hospitalizace (když vás po pěti dnech na lůžku - které si platíte - propustí domů bez vyšetření, není to asi úplně normální)... ale sestřičky (a bratr) byli dobří.

0 0
možnosti
Foto

To s vašim tatínkem mě mrzí.

U zbytku děkuji za milou reakci.

0 0
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...