Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RP

Také jsem byla před časem pacientem v jedné větší nemocnici a péči a ochotu sester, sanitářek i doktorů musím jen chválit. U nás se hledá stále něco záporného na co lze poukazat, ale ať si každý zamete před vlastním prahem...

5 0
možnosti
JB

Moje zkušenost z nemocnicí je jenom ta nejlepší. Když se k lidem chováte slušně, obvkle se taky oni chovají slušně k vám. Nikdy jsem si nevymýšlel blbosti a nevolal si sestru, aby mi pomohla s něčím, co bych - třeba s trochou problémů - zvládnul sám.

12 1
možnosti
GK

Proc by sestry mely byt vyjmka? Vestina zamestnancu pokud muze, tak sedi, pije kafe a vybira boty (panove umele vaginy a pod.).

1 3
možnosti

Tipl bych si, že většina pánů dává přednost přírodním vaginám.:-)

4 0
možnosti
LR

Naštěstí jsou i normální lidi, kteří vaši práci chapou, umi poděkovat a ocení ji.

7 0
možnosti
VT

Párkrát jsem uz v nemocnicích lezel.A ze bych mel vylozene spatnou zkusenost,tak to nemuzu ríct.

Musíme si uvedomit,ze pokud uz v nemocnici lezíme,zpravidla nám není nic moc.A v téhle chvíli není nase hodnocení moc objektivní,zkusme to s odstupem dvou trí mesíců.Ve velké vetsine nám v nemocnici dokází opravdu pomoci a na tomhle by asi melo zálezet.

Ve chvíli,kdy jsem den po operaci,bolí me celý clovek,navíc jsem pod vlivem opiátu se realita tezko posuzuje.

Ale ve chvíli,kdy nemocnici opoustím,tak mám dojem,ze me skutecne pomohli.A dovedu se usmát na ty dámy,slecny,které me videli a pomáhali v situacích,kdy to zvládnou opravdu jen odborníci.A fakt to není lehká práce a ty holky se musí otácet,aby nás stíhali osetrovat.

Takze milé sestricky,asi nejsem dokonalý pacos,obcas také umím být hnusný,jako vetsina,kdyz nás neco bolí.

Ale verte mi,ze si vasí práce opravdu cením a vím,ze pracujete opravdu dobre.A protoze vetsinou lezíme v pokojích do dvou az ctyrech,vzdy jsem mel dojem,ze i ostatní kolegové z vedlejsích postelích mají ten samý pocit.

Dík Vám,sanitárům,fyzioterapeutům a samozrejme doktorům a vsem,kterí se o nás starají.R^

9 0
možnosti
OU
ZB

Ve zdravotnictví je stav personálu podobný jako v každém jiném oboru - jsou tam lidé vstřícní, erudovaní a ti druzí. Ti Cvachové Kazí pověst těm skvělým! Pokud je skvělý primář na oddělení, pak většinou je výborné celé oddělení. To je moje zkušenost! Těm skvělým pracovníkům v lékařství patří můj obdiv a velký dík!!

11 0
možnosti
ZB

České zdravotnictví je velmi dobře odborně připravené. Schopnost pracovat s lidmi pokulhává. Nejvíc to je bohužel vidět na způsobu chování k starým případně dětským pacientům.

4 0
možnosti
ZB

Bohužel sestry u nás , to je naprostá tragedie. A je jedno jestli na dětském , dospělém nebo v LDN ce. Vlastně z pohledu pacienta, rodiče, vnuka pacientů nemám dobrou zkušenost. Snaha říct si o úplatek. Neochota dělat to co má. ohrožování životů pacientu. K tomu sprosté a nemistné chování.

Možná, že někde existují nějaké fungující a milé vyjímky, ale evidentně se s nimi člověk nesetkává.

2 17
možnosti
JT

Drtivá většina sester se snaží udělat pro pacienta maximum možného. Přesto se vždy najdou chytráci, kteří očekávají ošetřovatelské a hotelové služby dle nováckých telenovel. A ministr to řeší náborem z Východu...takže lepší služby nečekejte.

10 1
možnosti

Naštěstí nemám s nemocnicemi moc zkušeností, ale co jsem potkal, to byla katastrofa. Samozřejmě, byla to smůla. V každém povolání jsou dobří a špatní. Ale moje subjektivní zkušenosti jsou hrůza

0 0
možnosti
PK

Všem nespokojencům se zdravotní péči doporučuji zkusit třeba jednu noční službu na Bulovce jako sestra...

14 1
možnosti
JS

J11a24n 70S57á42d28l82o

2. 9. 2019 15:32

znám... na celé patro chirurgického oddělení na noční jedna sestra a sanitárka... holky se nezastavily

1 0
možnosti
OU
Uživatel požádal o vymazání
21 0
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...