Na zaměstnání v nemocnici vzpomínám docela nerada. Připadala jsem si jako motorová myš bez jakýchkoli práv a co víc, bez jakéhokoli ocenění ze strany nadřízených...To že se vesměs pracuje v podstavu a opravdu, jak píšete je jedna sestra na 10 až 12 pacientů průměrně sama, je zaběhané pravidlo často i ve velkých fakultních nemocnicích. Máte dělat převazy, přijímat nové pacienty, propouštět staré, provádět medikaci 3x denně ( tzn.připravit a poté minimálně 3x denně podávat léčiva v jakékoli podobě, např. nejen tabletky, ale infuze, injekce, transfůze...), když pak máte několik ležících operantů, akutní příjem, zhoršení zdravotního stavu již ležícího pacienta, přípravu operanta na sál a poté péči ze sálu, a dva lležící lidi mají průjem, tak nevíte, kam dřív. Všichni chtějí všechno hned. Už to nechci nikdy zažít. Teď jsem na obvodě jako sestra pro doktora a doktorku, a paráda. Konečně zase s radostí a láskou můžu dělat svou práci, i když za míň peněz než v nemocnici. Za ty prachy ten stres a odpovědnost nestojí....Jen podotýkám, že nic z výše uvedeného neomlouvá někdy nevybíravé chování k pacientům ( zejména nerespektování obyčejné lidské důstojnosti). Sama jsem musela atakovat primáře v nemocnici v Plané, kde ležela moje máma po zlomeninách obou zápěstí...Chování personálu bylo neomluvitelné.