Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
ML

Pracuji ve zdravotnictví už nějaký ten pátek, jako technický personál, nikoliv zdravotnický. Že peníze ve zdravotnictví chybí nerozporuji, ale určitě chybí jinde než na platech, a jinde než na špičkových přístrojích. Chybí tam, kam není vidět-rozvody vody, kanalizace, elektrické rozvody, toto vše (a mnohem více) je ve všech nemocnicích buď staré a za hranicí životnosti, nebo sice nové, ale za nejnižší možnou cenu tzn. nekvalitní, jak materiálem, tak provedením. Finance, které jsou několik let dopředu plánované do těchto nezbytných sítí, se na jejich údržbu či obnovu nakonec nepoužijí. A víte proč? Protože sestry pindaj a nakonec se jim přidá, aby byl klid. Nějakou dobu klid je, a když se za pár let našetří na novou kotelnu, zase se přidá zdravotnickému personálu. Aby byl klid.

PS: Zajímalo by mě kolik tedy bere autorka plat/mzdu. Jen upozorňuji, že průměrné a jiné platy, které jsou kdekoliv uváděny, se udávají v hrubém, nikoliv dobírka na účet

0 0
možnosti
Foto

Přečtěte si to prosím znova, ten článek vůbec neměl být o platech, ale právě o tom, že šermování s nimi vždycky zastíní všechno další, co bylo kolem řečeno... Jde o zdravotnictí jako celek, o zachování jeho dostupnosti pacientům, o zachování vysoké úrovně, která ale stojí a padá krom na skvělém vybavení i na lidech. Na vybavení se ušetřit nedá, na lidech ano. Vy byste si třeba nechal dobrovolně snížit plat, kdyby vám ředitel řekl, že za to opraví kotelnu? Kdyby vám msto slíbeného zvedutí platu řekl, že smůla, že na to sice dostal peníze, ale je potřeba nový kotel? Pojišťovny by měly platit úhrady za výkony tak, aby bylo na zaplacení personálu i na všechno ostatní, aby tam byly započítány i náklady na provoz, na jídlo, všechno, co musí provozovatel platit proto, aby dostal pacient 100% péči a ne zaplatit 3/4 a ještě pozdě nebo vůbec.

PS: Beru mzdu, ale i když vám po pravdě napíšu, že v hrubém nedosahuje ani poloviny toho průměrného platu, stejně si můžete myslet, že to není pravda... A o tom, co zahrnuje hrubý plat a jak se uvádí už jsem psal nejen já několikrát. Problém je, že to už nikoho nezajímá, nikdo to nepřepočítává.

1 0
možnosti

Právě jsem dostal informaci, že na Šumavě se občas slouží pohotovost bez lékaře a bez řidiče sanity! Nejsou lidi! :-)

0 0
možnosti
KL
Foto

Článek pěkný, ale nic, co bychom nevěděli. Máte nějaké účinné řešení??

0 1
možnosti
Foto

Obávám se, že spousta lidí to neví a nevidí, protože třeba momentálně lékařskou péči nepotřebjí, tak je to ani nezajímá. A jedna z mála věcí, co můžeme jako jednotlivci zdravotníci dělat je, že budeme upozorňovat na problém a vyvracet tvrzení, že je vše v pořádku.

Návrh konkrétního řešení najdete, když si rozkliknte odkaz ve článku na krizový štáb.

1 0
možnosti

Vnitřní dluh ve zdravotnictví je 300 miliard korun! Neuvěřitelné!

Skutečně neuvěřitelné? Chybí lékaři, chybí sestry, chybí pomocný personál, nejsou peníze na zdravotní péči, nejsou peníze na léky, prodlužují se termíny vyšetření, prodlužují se termíny operací, zavírají se oddělení, zavírají se celé nemocnice...

Kam šly ty peníze na naše zdraví? Žijí z toho politické strany? Kde jsou ty peníze?

Pan ministr Adam Vojtěch si myslí, že je peněz dost, proto odmítnul navýšení plateb za státní pojištěnce a dal ty peníze raději na sanaci státního rozpočtu!

:-)

2 0
možnosti
Foto

Těžko uvěřit, když spousta lidí mlčí, maximálně se o tom baví uvnitř své bubliny, protože mají pořád pocit, že to přece má řešit ministerstvo... A pak si v televizi několikrát poslechnou, že "krize není, opakuji: není, problémy řešíme, zdravotnictví jde dopředu!" a komu pak mají věřit?

0 0
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1083x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...