Pondělí 25. května 2020, svátek má Viola
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 25. května 2020 Viola
Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

J94o11s15e12f 89H94u83m93m40e69l 9905106132250

obdivuji vás, tohle bych asi nedokázal. Můžete krátce napsat, jestli se vás někdo pokusil okrást, nebo jestli se stala nějaká nepříjemná událost ?

0/0
doporučit
6.5.2020 13:03
Foto

K48l33á73r74a 60K36u84t74a79č25o67v21á 7658322193627

Ono to neni nic k "dokazani" ani k obdivu. No popsat kratce, kratce to moc neumim...

Do blogu pisu vsechno, nic nevynechavam, takze i ty neprijemne veci jsem se snazila popsat, ale zkusim sem prekopirovat alespon vytah ze clanku, kterych se to tyka.

V Myanmaru se mi nestalo nic ani jednou, tam to fakt byl pravý opak, všichni strašně milí a pozorní. A navíc obecně mi ze zkušeností přijde, že se k samostatně cestující ženě lidi chovají mnohem lépe, než když třeba cestuje pár, či skupina. Nevím, jestli jsou to nějaké projevující se ochranitelské tendence, které v sobě máme asi trochu všichni. Ale během té cesty kolem světa jsem měla takové horší zážitky asi 4x.

Prvně ještě s Aviou, když jsem se oddělila od kluků a šla fotit v jednom letovisku západ slunce, tak tam mě chtěli dva kluci asi okrást, viz článek: https://kutacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673764

Konkrétně: "Dojdu až na konec mola, kde se mě asi dva mladíci pokoušejí okrást. Nenápadně se cestou rozdělí, jeden dělá, že tam vlastně vůbec není a druhý se vrhá ke mně, že chce vyfotit. Beru tedy jeho telefon a dělám mu fotku. Není spokojen, prý si mám u toho dřepnout na zem. Dělám druhou fotku. „Ne, pořád to není ono. To je jasný, tobě totiž překáží ta brašna. Sundej si jí, polož tamhle na lavičku a vyfoť mě znova.“ Mezi tím se jeho kamarád kochá západem slunce a velice "nenápadně" se při tom podél zábradlí sune k nám. Jasně, chlapci, já sem totiž uplně pitomá, abych něco takovýho udělala. Vrtím hlavou a směju se. Ten druhý ve chvíli, kdy zjistí, že tohle jim fakt nevyšlo, se přestává tvářit, že tam není a naopak na mě začne něco pokřikovat. Cizí telefon s komentářem o tom, kam si ho může umístit, házím na lavičku, neb se ani k jednomu nechci moc přibližovat, byť doufám, že by si netroufli mezi tolika lidmi nějaké násilné akce a svižným krokem odcházím. Oni na mě stále něco pokřikují (angličinou už se nezdržují), já jim samozřejmě nerozumím, ale odpovím jim jednoduchým a asi dost mezinárodním gestem, než zmizím v husté síti stánků se suvenýry, kterými je o

+1/0
doporučit
6.5.2020 14:54
Foto

K11l42á56r46a 77K91u35t80a35č68o46v17á 7508802663757

Podruhé, když už jsem jela sama po Kolumbii, tak jsem si vyzkoušela běh do kopce v Medellinu: https://kutacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684474

"Na jedné z vyhlídek se zastavuji a fotím západ slunce, když periferně zaregistruji, že se tam někdo pohybuje. Na tom by nic až tak divného nebylo, kdyby se ten člověk nesunul do křoví. Buď jsem paranoidní a chudák jde jen čurat, anebo bych měla pro všechny případy vyklidit pole. Volím duhou variantu a dobře dělám. Mladík, odhadem sotva dvacetiletý, když zjistí, že měním směr a on tak skočil na prázdnou cestu kus ode mě, začne mě pronásledovat. Takže co teď? Dolů nebo nahoru? Cestou dolů nemusí být živá duše, zatímco na plánku bylo kousek odsud nahoře namalované občerstvení. Rozhodnu se běžet nahoru. Dobré rozhodnutí, s tím úchylák nepočítal a přebíhá dolů a opět se snaží držet nenápadně v křoví. Kdybych utíkala po cestě dolů, tak bych ho asi neviděla, zatímco takhle jsem o kus výš než on, takže ho vidím velmi dobře. Rozhodně se ale nějakým jeho pozorováním nezdržuji a běžím dál. Bohužel si mojí změny směru všimnul a opět se pouští za mnou, vytrvalec. Mám ale štěstí, takže skutečně doběhnu k občerstvení, kde sedí spoustu lidí, takže chlapec v modré bundě už se neukáže. Rozhlížím se, jestlit třeba poblíž není nějaký policista, neb Medellin je jich docela plný, ale zrovna bohužel na žádného nenarazím. Jedno ale musím uznat, ta sólocesta mi nezačíná uplně nejlíp."

+1/0
doporučit
6.5.2020 14:56
Foto

K71l65á38r24a 71K48u76t47a29č30o89v44á 7778392603847

Potřetí to byl nějaký náboženský fanatik, co mi v hostelu v Bangkoku chtěl číst z Bible i ve sprše: https://kutacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=698491

„To, co nosíš na krku je hřích.“ „Co?!“ „Já studuju Bibli, ty máš na krku Satanův symbol.“ Přemýšlím, co to sakra plácá. Že by si spletl hexagram a pentagram? No, nespletl, protže obratem dodá: „Židi jsou uctívači Satana.“ Otočím oči vsloup. No to víš že jo. Ignoruju ho a chci odejít, ale zastoupí mi cestu a šermuje přede mnou Biblí. Tady se to všechno píše. „Já to studuju. Mam o tom dokonce i Yutube kanál, kde čtu ze svých spisů!“ Sdělím mu, kam si ty svoje spisy má strčit a odcházím dolů k recepci pro vodu. Pak se vrátím pro čisté oblečení do pokoje a dost mě těší, že ten pomatenec už se neukáže. Jdu si dát sprchu. Když se zavřu do kabinky, najednou začne přecházet před ní a vykládat mi úryvky z Bible. No bezva, netuším, kde se schovával, že jsem si ho nevšimla. Na druhou sranu jsem ráda, že tu jsou sprchové kabinky zavírací na dřevěné dveře s petlicí. I tak se ale neodvažuju svléknout a sprchovat se, kdyby měl náhodou tendence mi tu Bibli jít vykládat ještě víc osobně, magor.

Stojím tak za dveřmi a snažím se dělat, že tam nejsem, zatímco on přechází sem a tam po koupelně, žabky mu pleskají o dlaždice a vážným hlasem mi vysvětluje, jak za své hříchy shořím v pekle, pokud neprohlédnu a nepřidám se na stranu Ježíše. Nakonec beru všechny věci a z koupelny vystřelím, ani se neohlédnu. Vybíhám z hotelu a jen se otáčím, jestli náhodou nejde za mnou. Nejde, uff. Do svého oblíbeného obchodu jdu velkou oklikou a jednou musím dokonce přelézat plůtek od parkoviště, abych se dostala tam, kam potřebuji. O to víc mě pak překvapí, když zjistím, že na mě ten magor čeká venku za prosklenými dveřmi se zářivým úsměvem. Počkám si, až se dveře otevřou, a tak aby to bylo jasně slyšet řeknu prodavačce, že mě ten člověk pronásleduje, a ať zavolá policii. Najednou je za dveřmi prázdno.

+1/0
doporučit
6.5.2020 14:57
Foto

K76l77á89r66a 56K77u69t40a47č92o35v67á 7478672393447

A počtvrté nějaký úchyl v Kambodže, to už jsem fakt uvažovala o tom, že se na to všechno vykašlu a pojedu domů: https://kutacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699476

"Usínám celkem brzo, ale uprostřed noci mě budí nějaký ruch. Koukám kolem sebe a ve tmě vidím hlavu člověka, která se kroutí pod klimatizací. To osobně nechápu, protože je nastavená asi na 15 stupňů, takže já už od včera spím pod svým peřovým spacákem, abych nezmrzla. Ukládám se znova ke spánku.

Budí mě opět další ruch, otevřu oči a u skříněk vidím hlavu toho člověka, který před chvílí stál pod klimatizací. „Potřebuješ něco?“ Ptam se, protože mě nenapadne, proč na mě civí. „No problem, no problem.“ Opakuje a zmízí. Otáčím se na druhou stranu a najednou světlo od spodní postele.

Otáčím se zpátky ke skříňkám a tam zas on a zírá na mě. To už nevydržím, sednu si a dívám se na něj dolů. Tím pádem zjišťuju dvě věci. Za 1) je to ten člověk, který tu spal první noc, 2) je nahatý a leští si lachtana. „No to si ze mě děláš prdel!“ zařvu na něj. A on zase: „No problem, no problem.“ „No to si piš, že máš velkej problém!“ Slézám z postele a z nohou mi spadnou jeho trencle. Fuj.

Běžím na recepci oznámit, co se stalo. Recepční se vrací se mnou a s velkou baterkou, ale samozřejmě, že exhibicionista už je pryč. Až zpětně mě napadna, že sem ty trenky měla vzít s sebou, chlap běhající po hostelu s holym zadkem by byl asi dost nápadnej. Oznamuji, že si myslím, že to na 99% byl ten chlap, co tu spal před tím a stěhoval se pryč. Recepční to bere na vědomí a posílá mě spát. Spát, jasně. No tak na to teď asi nemam ani pomyšlení. Dva úchylové během týdne, možná je čas vrátit se domů. Přemýšlím o tom až do rána."

Ale nakonec jsem jela dál. Když se nad tím člověk zamyslí, tak i u nás se může stát ledasco a na cestách si dávám mnohem větší pozor, co se kolem mě děje, než když jdu "doma" po městě.

0/0
doporučit
6.5.2020 14:59
Foto

K45a92m66i80l48a 29B61r65a18n26n57a 4113906139956

Země plná barev R^

0/0
doporučit
5.5.2020 22:33
Foto

K17l61á39r71a 89K98u29t92a94č96o75v77á 7238192983617

Miluju to tam. Barvy, chute, priroda, uzasni usmevavi lide.

0/0
doporučit
6.5.2020 14:47

I90v54a42n42a 45L93a13n38c58e 3386118487607

Vy máte orientační smysl a ne "nesmysl". Já bych si tam někam sedla doprostřed silnice a řvala bych, jako plakala, dokud by mě nepřišel vyzvednout nějaký velvyslanec, neposadil na letadlo.... Krásný příběh, i fotkyR^R^R^R^

0/0
doporučit
5.5.2020 20:27
Foto

K22l38á56r88a 39K59u85t38a66č54o11v25á 7988702823717

Tak chybi tam, ze jsem nejprve neomylne dojela k te pevnosti, ktera byla presne na druhou stranu, nez jezero a o mych navigacnich "schopnostech" by mohli vypravet kluci z Avie :D a certe mi, od toho, abych si nekde drepla a zacla brecet jsem obcas nebyla prilis daleko.

+1/0
doporučit
6.5.2020 14:46

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS

Najdete na iDNES.cz