Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Setkání s premiérem a ministrem zdravotnictví

1. 08. 2018 9:35:11
30. července 2018 se uskutečnilo setkání s premiérem ČR, ministrem zdravotnictví a asi 50 zdravotníky, kteří zaslali svůj podnět k současné personální krizi ve zdravotnictví. Byla jsem jednou z nich...

Dovolte mi malé shrnutí tohoto setkání z mého (samozřejmě zcela subjektivního) pohledu.

Jen na úvod připomenu svůj článek https://kutacova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668792, který jsem s drobnou úpravou zaslala panu Babišovi. Popravdě jsem nečekala žádnou reakci, takže mě hromadně rozeslana pozvánka na jednání dost překvapila. Pravda, dalo se z ní usoudit, že text mého e-mailu zřejmě nikdo nečetl. Nikde jsem totiž nepsala ani vzdáleně nic o financích a přesto mi přišlo poděkování za můj podnět k řešení finanční situace ve zdravotnictví...

Nicméně rozhodla jsem se setkání zúčastnit. Částečně ze zvědavosti, částečně proto, že jsem usoudila, že nemá smysl jen sedět na zadku a čekat, co za nás vyřeší jiní a připravila jsem si na v nadpise uvedené pány dvě otázky.

Po několika dnech z MZ přišel e-mail, že se mění čas setkání, což mnohým kolegům ze vzdálených koutů naší země dost zkomplikovalo život, ale co se dalo dělat. Premiér má značně plný program a je jasné, že se lépe přesouvá jednání se zdravotníky, než jmenování ministryně.

30. července jsem se tedy (s předstihem, kdybych bloudila) vypravila do Lichtenštejnského paláce, kde se mělo setkání uskutečnit. Přišla jsem poměrně brzo a proto jsem se rozhodla vyčkat před vchodem. Díky tomu jsem se o chvíli později stala svědkem poměrně úsměvné situace, kdy paní se jmenovkou z ministerstva nevěřícně a dost zoufale koukala na telefon a sdělovala svým kolegům, že sem jedou novináři, kteří o tomto setkání neměli vědět. Samozřejmě je možnost, že mluvila o jiném setkání, ale samotný palác vypadal celkem prázdně... Upřímně si nemyslím, že by zrovna krize ve zdravotnictví nebyla mediální téma a zároveň už jsem zaznamenala více připomínek, jak jsou naše média neschopná, když o takové schůzce neinformují, ale jak můžou informovat o něčem, o čem neví?

Kolem poledne jsme se usadili v připraveném salonku. Sešlo se nás přibližně 50, přičemž pisatelů bylo prý kolem 120 (dle facebooku MZ). Mnozí naši kolegové neměli volno z práce, případně, vzhledem ke zvolenému termínu uprostřed léta, byli na dovolené. Oproti tomu mnozí z přítomných jeli rovnou z noční, či na noční po této schůzce odjížděli.

Premiér Babiš, ministr Vojtěch, ekonomická náměstkyně Rögnerová a paní Hladíková zastupující hlavní sestru (pro svoji schopnost nebýt nikdy nikde vidět přezdívanou paní Colombová) přišli v pravé poledne. Pan Babiš se jako první zaměřil na předsedkyni odborů a s úsměvem jí sdělil, že doufá, že ona dnes mluvit nebude, a že si myslel, že dnes to nemá být setkání s odbory, tak proč tu sedí odboráři? Všichni jsme se zasmáli a nechali ho pokračovat. Po krátkém (a poněkud nesmyslném) úvodu na téma H-systém a jiné kauzy posledních 20 let, na keré by se měli zaměřit novináři, se dostalo na věc Českého zdravotnictví.

Pan Babiš nejprve vyjádřil svůj "pohled na věc", než předal slovo panu Vojtěchovi. Ten měl připravenou prezentaci k tématu. Nemohu tvrdit, že v této prezentaci nebylo několik věcí, které by mohly fungovat. Nicméně bylo v ní i dost věcí zarážejících. Například grafy průměrných platů ze státních nemocnic a vývoj počtu zaměstnanců, kdy se pan ministr snažil poukazovat na to, že přes to, že roste průměrný plat, tak klesá počet zaměstnanců.

Do poklesu zaměstnanců a vzestupu platů se dle mého promítla například změna vzdělávacího systému, kdy od roku 2009 je k získání kvalifikace Všeobecné sestry potřeba vysoká škola. A s tím i souvisí vzestup platu, protože vysokoškolsky vzdělaný pracovník náleží do vyšší platové třídy, než pracovník, kterému k výkonu povolání stačí střední škola. Upřímně si ale nejsem jistá, jestli vůbec lze brát zvýšení kvalifikace a přeřazení do jiné platové tabulky, jako zvýšení platu. Dále se několik přítomných pokusilo upozornit na to, že v tomto "průměrném hrubém platu" jsou zahrnuty jak sestry ze standardních oddělení, tedy bez jakýchkoliv příplatků, tak i sestry se specializací, pracující na ARO, kterým náleží různé rizikové příplatky a hlavně, že vzhledem k poklesu zaměstnanců, to jsou platy s přesčasovými hodinami (které se mohou vyšplhat skutečně vysoko). Pan ministr nevypadal, že je toto ochoten připustit a držel se své teorie, že výše platu neovlivňuje počet zaměstnanců.

Paní Hladíková se krátce vyjádřila k neustálým změnám ve vzdělávání a kompetencím středoškolských zdravotnických pracovníků. V jedné věci s ním musím souhlasit - jak funkční model to bude, musíme počkat. Momentálně, jak podotkly kolegyně z praxe, je na mnoha místech realita taková, že zdravotničtí asistenti praktické sestry vykonávají stejnou práci, jako sestry všeobecné, čistě proto, že je nedostatek personálu, ale za mnohem nižší plat/mzdu. (Můj názor na vzdělávání zdravotníků v Čechách by vydal na samostatný článek, ale já pořád přece jenom píšu o dost radši o cestování.)

Postupně jsme se dostali až k poslednímu slidu prezentace, kde bylo navržené zvyšování platů (= odměn za práci pro zaměstnance pracující na směny v nemocnicích zřizovaných státem, ne v ostatních nemocnicích, které mají jiného zřizovatele a pobírají mzdu) na 5 000 pro směnné sestry a 2 000 pro ostatní zaměstnance ve směnách. Poměrně správně zde bylo opět ze stran zdravotníků zmiňováno, že nárůst platu by se měl dotýkat všech zaměstnanců ve zdravotnictví bez ohledu na to, zda se jedná o sestru u lůžka, či v ambulanci, domácí péči, či sociálních službách. Ale to prý není na pořadu dne. Na ministerstvu zjistili, že je největší krize u lůžek, proto se teď řeší lůžka. Nejsem si jistá, jestli je to rozumný přístup. Připadá mi to, jako kdyby mi padal dům na hlavu a já jsem opravovala rozbité okno. Sice na mě chvíli nepotáhne, ale za chvíli ležim pod hromadou cihel. Navíc, proč řešit nějaký pomocný personál, vždyť tu práci zastane sestra a jak řekla paní Rögnerová "na sanitáři tým nepostavíte". (Takže proč by ho měl nkdo řešit?!)

Zvláštní je to i v tom, že ve zmíněné prezentaci byl graf, kde jako navrhované "vylepšení" sestersé situace bylo i přebrání dalších kompetencí od lékařů a delegování jiných na pomocný personál. Pakliže ale nebude pomocný personál (a ten opravdu s minimální mzdou za chvíli nebude), skončíme opět u toho, kde jsme teď. Sestra zastane práci za všechny, kdo zrovna chybí - uklízečky, sanitáři, ošetřovatelé, skladníci, k tomu zvládne i svoje kompetence a ještě si přibere něco od lékaře.

Druhou věcí zůstává snaha sjednotit platby za výkony pro všechny nemocnice, které ale nepřijde v nejbližší době, a tedy sestry ve státním za tu samou práci dostanou jiný plat, než sestry v nestátním dostanou na mzdě. Pan Babiš k tomu sdělil, že dobrý ředitel si jistě uvědomí, že potřebuje sestry a zaplatí je. No jistě... Tak já nevím, pokud tedy teď řídí stát jako firmu, neměl by si jako správný ředitel uvědomit, že potřebuje zaměstnance, jinak se položí celé české zdravotnictví? A že ty zaměstnance musí zaplatit tak, aby jim stálo za to studovat, celý život se dovzdělávat, mít práci náročnou fyzicky i psychicky, osobní život omezovat na "nutné minimum" a hlavně být neustále zodpovědní za cizí život(y)? A opravdu není argumentem, že sesterská práce je poslání, protože dobrý pocit složenky ještě nikdy, nikomu nezaplatil.

Po prezentaci dostali slovo přítomní zdravotníci. Za sebe bych ocenila, kdyby hlavní iniciátor setkání, který tvrdil, jak ho naše názory zajímají, neměl většinu času sklopený zrak do stolu, či telefonu a místo toho se díval na člověka, který na ně(j) mluví.

Z počátku se debatovalo poměrně v klidu o 10% navýšení pro všechny pracovníky ve zdravotnictví i v sociálních službách. Na což paní Rögnerová vyjádřila své znepokojení nad tím, že v domovech důchodců pracují sestry ve směnách. Jak je to možné, když chybí v nemocnicích. Bylo jí taktně vysvětleno, že i důchodci si zaslouží zdravotní péči, a že sestrou na směně v domově důchodců se ušetří výjezdy záchranné služby (a tím i dost peněz), načež zcela samozřejmě odvětila, že mají tedy ležet tito lidé v nemocnici. A já si do té doby myslela, že jsme tu kvůli tomu, abychom zkusili vyřešit nedostatek personálu, tím pádem i lůžek v nemocnicích a zavírání oddělení. Ale možná by to fungovalo. Naženeme sestry ze sociální péče do nemocnic a pacienty si rovnou vezmou s sebou. Dvě mouchy jednou ranou!

Následovala žádost i o jiné dotazy a připomínky, než se týkají finančního ohodnocení. Začali jsme se tedy zajímat o pracovní podmínky, porušování kompetencí a hlavně legislativy, na kterém stojí (a pravděpodobně padne) České zdravotnicvtví. Pan ministr i premiér vypadali značně překvapeni, že tyto neutěšené poměry panují i ve státních nemocnicích. Zřejmě očekávali pouze připomínky zaměstnanců z nestátních zařízení, kteří byli dokola ujišťováni o tom, že pro ně nemůže MZ nic udělat, neb pod ně nespadají. Několikrát nám také zdůraznili, že se ptali ředitelů různých nemocnic, kteří je ujistili, že nemají žádný problém a objíždějí nemocnice, kde si povídají i se zaměstnanci. Mají to dokonce na fotkách.

Po tom, co jsme byli opakovaně vyzváni, ať řekneme, které nemocnice mají problém, že se na to podívají, jako na Bulovce a Homolce, dotázala jsem se, jestli spíše neplánují nějaké systematické kontroly v nemocnicích, které pod ně spadají. Zda vytvoří nějaký o něco průkaznější (a pravda, méně fotogenický) systém, než povídání s pár zaměstnanci, kterým by se dalo zmapovat, kde jsou největší problémy. Nějak jsem si totiž naivně myslela, že se problémy řeší o něco lépe, když mám přehled o tom, kde a v čem konkrétně jsou. Dozvěděla jsem se, že to je záležitost ředitele a managementu. Pokud je management nekvalitní, není to problém ministerstva. Pak ale nechápu výzvy, ať jim nahlásíme, kde je problém, když ve chvíli, kdy tak učiníme, je nám vysvětleno, že to dělat nemáme...

Uznávám, že v těchto věcech nemám úplně jasný přehled, ale domnívala jsem se, že ředitelé a management státem zřizovaných nemocnic spadá pod MZ a tedy, že by mělo být v zájmu MZ, aby tito lidé dosahovali jisté úrovně schopností a zároveň, aby MZ mělo nad nimi kontrolu. Další kolegyně k tomu dodala, že by mohlo být výhodné stanovit zcela jasná a obecně platná kritéria (jiná, než je aktivní rektální alpinismus, dlouholeté přátelství, či milostný poměr se správnými lidmi) pro osoby, které zastávají, případně se ucházejí v nemocnicích o veškeré vedoucí a managerské funkce.

Dále jsem se domnívala, že udržet České zdravotnictví ne jen "horko těžko nad vodou", ale v únosném stavu a hlavně kvalitě, by mělo být jedním z primárrních (splečně například se školstvím) cílů nejen ministerstva, ale i celé vlády. Zřejmě jsem se ale zmýlila. Nakonec jsem byla poučena, že pokud se porušuje legislativa, máme se obrátit na pojišťovnu a inspektorát práce, ministerstvo tyto věci nemůže a nebude řešit. Na moji druhou otázku, jakým způsobem by se daly udržet zkušené sestry s praxí u lůžek, jsem se odpovědi nedočkala. Podobně na tom byly kolegyně, které se dotazovaly na možnost zvýšení zájmu o obor u mladých lidí, kteří se rozhodují, co půjdou studovat a přilákání absolventů do praxe. Pokud odpověď proběhla, byla značně mlhavá a neurčitá.

Jednání pokračovalo a začalo se poměrně přiostřovat. Došlo i na zvyšování hlasu, kdy po poznámce jedné zdravotnice, že zdravotnictví je ve skutečné krizi, a pokud se nezačne v nejbližší době skutečně radikálně řešit, tak se položí, protože odejdou zkušené sestry z praxe. Na to pan premiér zakřičel: "Ale ano! Dobré ráno! 7 a půl měsíce tam jsme. Co dělala Žitníková? Co vyřešila s předchozími ministry. Co zařídila takovýho skvělýho?" Vynechám-li to, že mi nepřijde vhodné, aby se premiér nechával unášet svými emocemi a poměrně časté omílání "mantry 7 a půl měsíce", přišlo mi vrcholně nevkusné osočení předsedkyně odborového svazu, že ona nedělá svojí práci. Kdyby nedělala, neseděla by tu s námi v první řadě, neměla věcné poznámky a nesnažila se uvádět na pravou míru různé nesrovnalosti. Ale pan Babiš má zřejmě obecně trochu problém se svými oponenty, proti kterým nemá věcné argumenty.

Nakonec se pan Babiš musel odebat jmenovat novou ministrini spravedlnosti, pan ministr zdrvotnictví a ostatní ještě nějakou dobu zůstali a zodpověděli několik dalších dotazů a vyslechli několik dalších věcných poznámek, než bylo jednání oficiálně ukončeno, aby pan ministr mohla na "jednání s jinou nátlakovou skupinou". Tak jsme se nakonec ještě zasmáli a odebrali se domů, či do práce.

Nakonec mi dovolte malé shrnutí - jednání na mě působilo po celou dobu značně rozpačitě. Z celého více než 2 hodinového setkání jsem měla pocit, že bylo původně plánované hlavně jako PR akce pana Babiše, pro kterou chtěl zneužít zdravotnické pracovníky, a která nevyšla podle jeho představ. Možná očekával, že s úsměvem předstoupí, nechá se hezky nafotit ministerským fotografem, přednesou svoji řeč, několikrát nám zopakují, že oni jsou ve funkci jen 7 a půl měsíce, zdůrazní, že jsou jedinou vládou, která se vůbec "snížila k tomu", aby se s námi sešla na jednání, že nám žádná jiná vláda přidat nechtěla, my jim poděkujeme, zatleskáme (vyfotíme si s ním rozesmátá selfíčka) a radostně se všichni rozejdeme domů. Že budeme 2 hodiny klást otázky, předkládat věci z praxe a v neposlední řadě se skutečně budeme snažit o vyjednávání navýšení platů a sjednocení mezd, to zřejmě nečekali. Možná i proto je tak zaskočila přítomnost odborářů. Dále si myslím, že i, dle mého názoru, absolutně nezvládnutý pokus o moderování diskuze byl jedním z faktorů, který přispěl k tomu, že celé jednání bylo z obou stran značně emotivní, chaotické a poměrně nepřínosné. Jako pozitivní beru, že pan ministr byl po celou dobu poměrně v klidu a neměl potřebu nedostatek argumentů nahrazovat hlasitostí, maximálně výrazně gestikuloval a chvílemi se zdálo, že skutečně poslouchá a snaží se věcně reagovat. Stejně tak i paní zástupkyně hlavní sestry se zdála po celou dobu poměrně klidně - nemluvila totiž téměř vůbec. A jedna úsměvná záležiost z jednání,jakým způsobem pan Babiš veškeré "úspěchy" a "dobré věci" neopomíjel zdůrazňovat jako svůj úspěch. On zařídil, že ... Ne jeho vláda, ne jeho hnutí, jen on sám...

Ale možná se pletu, nezvládla jsem se zorientovat v situaci a nějaký pozitivní výsledek toto jednání mít bude. Nebudu psát, že se nechám překvapit. Naopak, budu se i nadále snažit zapojovat do dění.

I když jsem záchranář a již nechci pracovat v nemocnici u lůžka, čímž se zřejmě přesunu do té skupiny, které se žádné z výše navrhovaných zvyšování týkat nebude...

Autor: Klára Kutačová | středa 1.8.2018 9:35 | karma článku: 35.82 | přečteno: 2293x

Další články blogera

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 2.

1. den jsem dojela z hraničního města Myawaddy do malého městečka Kawkareiku a dnes mě čeká přejezd do Hpa An, kde se chci den až dva zdržet.

9.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 274 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Myanmarem na kole den 1.

Sedím v nočním autobusu z Bangkoku na hranice s Myanmarem, který mám v plánu přejet na kole. Sama nevím, proč mě taková věc vůbec napadla a jestli vůbec půjde realizovat. Ale za pokus to stojí...

7.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 398 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Bangkokem na kole i na lodi

Můj pobyt v Bangkoku se blíží skoro ke konci. Kolo mám a čekám už jen na víza do Barmy, takže se automaticky nabízí možnost, že se v mezičase po okolí projedu na svém novém přibližovadle.

2.1.2020 v 14:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Návrat do Bangkoku

Z Laosu se vracím zpátky do Thajska. Tedy konkrétně zase do Bangkoku, abych si vyzvedla kolo, zařídila Myanmarská víza a tak...

16.12.2019 v 16:00 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Zdenek Horner

Když se zkazí konzerva

Profesor Fiala na kongresu ODS naznačil, že jeho konzervativní stranu budou volit normální voliči, a on věří, že většina voličů je normální. Co však my nenormální voliči? Jsme odpad? Občané druhé kategorie?

19.1.2020 v 2:07 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 888 | Diskuse

Veronika Valíková

Řidičák pro voliče a krásný nový svět

Mnozí moralisté, kteří se považují za intelektuální elitu, přecházejí od kritiky nehodných politiků ke kritice jejich voličů. Ti jsou prý nevzdělaní, ovlivnitelní a manipulovatelní.

18.1.2020 v 13:54 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Zdenek Horner

Lékařům našim aneb polemika s poplatky

Nejdůležitější jsou pekaři. Když se ráno nenasnídáme, nikam do večera nedojdeme. Lékaři jsou tak na stodesátém místě. Bohužel, lékaři mohou vydírat a vyhrožovat. Vždyť nakonec rozhodují o našem životě a smrti. Více chce mít každý.

16.1.2020 v 5:01 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 600 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Zapomenutí živnostníci. Snaha zvýšit jejich penze zůstává u ledu

Pořád se řeší neřešitelné.Hlavně se lidem lže.Lidem se nalhává něco o úrovni našeho hospdářství i když každý ví,že tu je hrozná korupce a značná část nákladů státu se rozkrádá.

15.1.2020 v 3:52 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 648 | Diskuse

Zdenek Horner

Evropa na rozcestí

EU by nyní měla zdvořile odmítnout žádost USA o podporu jejich politiky na Blízkém východě. Jednak Trumpova éra končí. Druhak EU musí jít vlastní cestou. To nijak nevylučuje spojenectví, někdy je spojenectvím i nepodpora impéria.

10.1.2020 v 12:27 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 460 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 16.81 Průměrná čtenost 1094

Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Najdete na iDNES.cz